wz
7. - 8.2.2009

MVP DuoCACIB Brno (mezitřída)

6.2. - Cesta
Vyrazili jsme vlakem v pátek v 17:05 ve složení já, Comík, táta a ségra. Cesta vedla přes Pardubice, kde jsme měli přesednout na EC. V EC jsme náhodou měli místenky ve stejném kupé jako dvě paní/slečny s Tollerkou Marlou. Díky ukecanosti nás (téměř) všech, nám cesta velmi rychle uběhla. Kam asi mohly paní/slečny s krásnou Maybelline kachnou (soukromý vtípek mezi Marlou, jejíma paničkama a paní průvodčí) jet? ...

Po příchodu do bytu byl nejdřív Comík (jako obvykle) vyjukaný z nového prostředí. Velmi rychle ale přišel na to, ža tam jsou neprozkoumaná zvířata! Teta má totiž želváka Maxmiliána a hlídá kocoura Pecu. Peca patří k Enngíkovi, takže je na psy zvyklý, ale přeci jen ostražitý. S Comíkem se očuchali a pak jsme je radši zavřeli každého jinam. Jeden nikdy neví.

Šli jsme spát kolem půlnoci, ovšem před 3. hodinou se začal Comík prodírat ven z boudičky a kňučel. Vzhledem k tomu, že v podstatě celé odpoledne prospal, jsem myslela, že otravuje, poněvadž už je čilý a ready jít ven. Po úmorné hodině neustálého šramotu začal Comík zvracet. Chudák byl hrozně nešťastný, že to musel udělat. Tak jsem uklidila a chtěla vzít Comuš aby se napil. Jenže jen jsme došli do koupelny k misce, Comík mi ukázal proč ani po zvracení nepřestal kňučet. Měl hroznou ...(průjem). Netušila jsem, jak se dostat zpět do bytu, kdybych vyšla ven, tak jsem vzbudila tátu. Ten, celý nadšený z časného budíčku, nás vypustil ven. Come hned podřepl a začal... (teď chvíli vynechám) ...a pak jsme šli zase spát. Zbytek noci byl dobrý.

7.2. - Střevní (a jiné) problémy, první výstavní den, výlet
Ráno to ovšem Comík nevydržel ani do parku (cca 15 minut cesty). Takže k opláchnutí nožek se přidala koupel celých zadních... (V duchu jsem si představila, jak bude nic netušící paní rozhodčí prohledávat, zda-li je Comík opravdu pes, jak má být...)

Vyrazili jsme na výstaviště. Jak Come uviděl první psy, tak k nim chtěl čuchat, pak ale zjistil, že je jich tam tolik, že by to stejně nestíhal, tak šel tupě kupředu. U kruhu už byla Verča, Vojta, Dip a Sparkýsek. Zabrali jsme místo vedle nich a já jsem šla pro číslo a katalog - jaké to hrůzné zjištění! Kromě špatného jména psa (což jsem věděla už pd prvního pohledu doma na vstupák pro jakéhosi Come Blacka), nám ještě napsali nesmyslné číslo zápisu! (CMKU/BOS/...) (O tom, že jsem prý nenapsala PSČ nemá cenu ani psát.) Na téhle výstavě už mě snad nic nepřekvapí! (Jojo, jak jsem se mýlila.)

Střídavě jsem fotila, držela nějakého psa, oblékala nebo svlékala různé svršky (podle toho, kdo mi zrovna řekl co o paní rozhodčí nebo dle toho, co se událo vedle kruhu - př: rvačka 2 psů), kartáčovala Comíka anebo jsem s ním zkoušela postoj a pohyb.

Když na nás přišla řada, šla jsem do kruhu s tím, že asi budem spíš horší, protože paní rozhodčí má ráda huňaté mohutné psy s kratšíma nohama a delším tělem. My lehko- a dlouhonozí trochu ztrácíme.

Namám ráda šuškání někomu za zády, tak to tu napíšu. Pí rozhodčí mi přišla dosti nepříjemná, obzvlášť na lidi, ale ani ke psům se nechovala nijak mile. To byl možná důvod, proč mě to otrávilo a nějak jsem ani neměla chuť upravovat postoj, tak jsem to víceméně nechala na psovi (v neděli jsem měla velkou chuť Comíka opravit!). Při diktování posudku jsem se snažila oprášit svou chatrnou němčinu, ale co naplat, nedávala jsem ve škole pozor, a tak jsem nerozumněla ani slovu. Jen jsem byla schopná odpovědět na otázku jak je starý. Pak jsme už jen čekali a čekali. Kupodivu jsme se nakonec šli postavit na 4. místo (nic proti paní rozhodčí, ale ta zaujatost proti barvám byla dost zjevná a často nebyla na místě).

Heidi Poschacher (Rakousko):
V4 (4/6) (německý originál posudku ZDE).

Překlad posudku (přeložila má maličkost, něčemu ale úplně nerozumím - proto ty otazníky):
17-měsíční pes velkého rámce, s dlouhýma nohama, dobře značený (co se barev týče) černobílý pes, přála bych si mohutnější dolní čelist, chybí P1, typický výraz, v pohybu úzký chod zadních končetin, vynikající srst (Haartexture), kratší nadloktí, v této době není ve výstavní kondici, typický celkový dojem (nebo možná něco jiného, ta zkratka je nepochopitelná).

V podstatě ihned po tom, co jsme opustili kruh jsme začli balit. Čekal nás totiž nabitý program. Venku nám Comík ještě připomněl své střevní problémy, ale i přesto musel jet s námi na procházku.

Zde bych se chtěla vrátit ke včerejší/dnešní noci. Mezi natrávenými granulemi, které Come vyzvracel, jsem našla igelitový pytlík - bohužel lidé, kteří krmí naše psy skrz plot, si neuvědomují riziko, roztrhnou pytlík s kostmi (a bůhvíčím, když je z toho psům tak špatně), ale přes plot hodí celý ten igeliťák, který je náramně voňavý, tak proč by ho psi nesežrali také, že?

Ale vraťme se zpět do Brna. Vyrazili jsme autem na výlet k Adamovu, kde jsme měli na programu několik keší. Svezli nás známí, páníčkové od parsonky Buffy, kterým patří dík za podporu při vánočních agi v Žamberku. Popojížděním, hledáním, špatnými a správnými výpočty jsme strávili 4 hodiny, ale zato jsme našli 6 cachí.

Jen jsme však nasedli do auta na cestu zpět, začala mě bolet hlava. Za tu hoďku v autě to ale přerostlo v takovou bolest, že se mi udělalo fakt hodně zle (nevyspání, stres, silný vítr, teplo v bytě i v autě, venku zima...). Vystoupili jsme v Brně, ulovili ještě jednu kešku cestou a hurá (nebo spíš: jako naschvál) jsme šli direkt přímo do hospody na večeři. Pochopitelně jsem soucítila s Comíkem (asi jsme se cítili dost podobně) a nedala si ani sousto. Strašně jsem se těšila do postele! Nebudu nic dalšího rozvádět, ono to není zajímavé. Noc byla klidná.

8.2. - Špatné počasí, změna rozhodčích a zklamání
Ráno jsem musela vstát dřív, jelikož na včerejší procházce se Comík asi 3x vyválel v něčem fuj a večer jsem vůbec neměla náladu starat se ještě o psa - i o venčení se postarali jiní - díky! Comík už je celkem v pohodě, dokonce sežral hrstku granulí (od pátečního večera neměl chuť ani na frolíky, jedině salámek v kruhu si dal rád). Já jsem taky byla v pohodě. Opět cesta na výstaviště, ale tentokrát v opravdu ošklivém počasí - lilo, funělo, byla zima. Ještě chvíli před vstupem do kruhu byl Comík trochu mokrý, ale jakž takž uschnul.

Soupeřili jsme se stejnými psy jako včera, jen 1 odjel domů. Když jsem poslouchala rozhodčího, kterým kupodivu nebyla Edith Soltez, zaradovala jsem se. Posudek zněl celkem pěkně. Ale nebylo poblíž dřevo, do kterého by se to dalo zaklepat, tak jsem to zakřikla. Po dlouhém rozhodování a nekonečném běhání dokola jsme skončili pátí. Neuvěřitelně mě při běhání rozčilovala paní (nebudu jmenovat), která běhala vnitřní stopou, všechny předbíhala a hlasitě na psa mluvila, takže Comíka rozhodila a ten začal cválat nebo klopil uši, ohlížel se, běhal nakřivo... Ale i kdyby to tak nebylo, nic by to zřejmě nezměnilo. Škoda, čekala jsem, že by se mohl Comík líbit. Ale jak to vtipně okomentovala ségra: To víš, musí dát někdy prostor ostatním, aby taky mohli získat nějaké medaile. (A já tajně doufám, že se to jednou splní :P )

Kvůli různým nadcházejícím záležitostem jsem se hned sbalila a jeli jsme rovnou na vlak a domů. Ve vlaku jsem ještě doháněla spánkový deficit a doma překládala sobotní posudek.

Milan Krinke (Česká republika):
V (5/5) (posudek TADY).

Odnesla jsem si ale z tohoto víkendu několik důležitých informací - tak třeba tu, že s výstavama dáme pokoj. Minimálně do té doby, než budu vědět, jak Comík vypadá úplně dospělý - čili hlavně jak to bude se srstí. (A to je ten důvod proč už plánuju výstavu na květen, takže tenhle bod nevím, jestli splním). Z toho vyplývá, že budu mít více času, financí i chuti do sportů. Comík bude rád, že ho nikdo neotravuje se stáním, ale s běháním. No a pak pár poznatků o cestování, bydlení v cizím prostředí, pravidelném, denním a nutném venčení ve velkém městě a vůbec o životě v takovém místě.

Díky všem za podporu, společnost, rodičům za finance a v neposlední řadě Comíkovi za to, jaký je úžasný a NÁDHERNÝ, ať si kdo chce co chce říká! (Upřímně, raději mám lehce působící typy BOC ;).

Repre i na výstavě! :-D Heidi Poschacher - Netváří se nadšeně že má posuzovat A co že to mám teď dělat? PRT Buffy