wz

Co jsme zažili aneb reportáže (nejen) z akcí

Výstava KCHMPP 29.3.2008 - Mladá Boleslav
Předvýstavní nervozita u mě začla už ve čtvrtek v noci. Zdálo se mi o tom, že jsme výstavu zaspali a pak jsme se to snažili dohnat, no a ten papoušek, co vypil desinfekci pro psy, to už sem nepatří.. V pátek celý den samozřejmě nemyslím na nic jiného než na zítřek. Jdeme s Comíkem na cvičák a pak jsme ještě venku s Kerrym. comík přijde domů jak prasátko, ale říkám si, že ho vykoupu až později, aby se ještě nezašpinil při venčení na zahradě. Tak sedím u počítače, venku tma, Comík se venčí a hrozně štěká. Pak ho někdo pustí domů a za chvíli mi přijdou ukázat Comíka. Ten strašně rychle dýchá a aspoň 20 minut se vůbec nemůže uklidnit. Pak se uklidňuje, ale velmi pomalu, což není normální. Měl úplně suchý a teplý čumák, ale srdíčko mu bilo normálně.. Vzpomínám si na tu včerejší čokoládovou roládu, kterou Comík nedopatřením sežral. Čokoláda = jed.. No tak ho nekoupu a spíš si říkáme, abychom nakonec místo na výstavu nejeli k veterináři. V noci se mi zase zdálo, že jsme sice výstavu stihli, ale že tam budu muset zpívat, a že neumím slova, a že je Comík nevykoupanej, tak ho tam někde koupu ve vaně.. No, zas jeden nepříznivý sen. Ale zpátky do reality: Několikrát za noc táta Comíka kontroloval, ale ten už byl celkem v pohodě. Tak nastává koupačka ráno a odjezd s mokrým psem. Cestou docela uschnul, i když ne úplně. Na místě se teda dostavila pořádná tréma, rozklepaly se mi ruce a tak. Byli jsme hned jako druzí na řadě, po jednom štěněti. Na výstavě jsem byla naposled možná před deseti lety a to jsem se koukala na psy a ne na předvádění, takž jsem mohla vycházet jen z rad a mých neustálých (zodpovězených) dotazů. Běháním mě Comík překvapil, čekala jsem, že se rozcválá. Když jsem ho chtěla trošku líp postavit, tak hned po mém otyku si chtěl strachy lehat, poněvadž to bylo v hale, neznámé prostředí, spousta psů, lidí.. Prostě se bál. Tak jsem ho nechala stát jak on sám bude a bylo to docela dobré. Dostali jsme VN (co taky čekat, když jsme byli sami v kategorii). Na výstavě jsme potkali Šimkovy s Fárinkou a podle katalogu tam byli 3 Kerrýskovi sourozenci. Pak jsme se ještě dívali na další psy a čekali jsme, až přijde na řadu Fárinka (taky VN). Potom jsme se šli projít po Boleslavi, koupili jsme 2 turistické známky, ulovili 2 kešky a zase jsme se odebrali na výstaviště. Ve 2 měly začínat soutěže. Nejdřív byly kategorie dítě a pes, pár, skupina, veteráni, štěňata a pak ten náš dorost. No. Dorost psi posuzovala paní, která zřejmě měla ráda malá plemena, protože všichni, kteří to vyhráli, byli malí.. Ale proti gustu... znáte to. Tak máme úspěšně za sebou moji i Comíkovu první výstavu, jsem docela ráda, že už je to pryč, snad to bude příště lepší, hlavně aby se Come nebál. Cestou jsme ulovili ještě 2 kešky a pak už hurá domů! Psát, že doma byla oslava, to by snad bylo přehnané, ale byla to dobrá záminka sejít se se známými. Tak jsme měli dortík, ohňostroj a svítící brčko :-D Co bylo Comíkovi v pátek večer nevíme, ale napadlo nás, ža mohl vyhrabat třeba čmeláka a ten ho někde píchnul a jeho to bolelo.. Což by odpovídalo i jeho štěkáním i časem a koneckonců i příznaky..
Posudek z výstavy najdete TADY a fotky ZDE.

Obranářský den 24.2.2008 - Dvůr Králové nad Labem
V poledne jsme měli sraz se Šárkou a Kerrym, na zastávce o kousek dál nás měla nabrat Martina s Portíkem a měli jsme vyrazit do Dvora. S mírným zpožděním a psem navíc (Kelly) jsme vyjeli. Na místě jsme šli s Portíkem do začátečníků. Portík pěkně štěkal a byl by se i pral, Comík pěkně kousal do hadru. Kerry byl mezi lepšími, šlo mu to pěkně. Kelly byla jen jako přihlížející. S Comíkem jsme potkali mývala, nejdřív se oba báli, pak začal Comík "odvážně" štěkat, ale nepřiblížil se ani o píď. Celý den svítilo sluníčko, a tak nám těch pár hodin rychle uběhlo a jelo se domů. Díky Martině za odvoz a Šárce za pozvání! :-) Fotky: od Martiny, z Nového světa a ještě jednou.