wz

Jak jsme přišli na jména svých psů?

Čtěte pěkně popořádku, je to důležité.

Alík
Alíček dostal jméno na Veselce na Moravě, kde žil prvních asi 5 let svého života a tenkrát se taky jméno pro psa moc neřešilo, že?!

Bert
Když se Alíček ztratil a my ho nemohli nikde najít, tak se rodiče, po delší pauze, rozhodli opět pořídit psa. Ten přeci k domku patří! Táta vybíral v útulcích a padla mu do oka mladá a pokud vím již dospělá fenka NO. Bylo to před Vánocema 1998. Jenže pod stromeček jsme od mého bratrance dostali štěňátko. Takovou černou vypasenou kuličku s šedou špičičkou ocásku. Teď musíme vymyslet, jak mu budeme následujících co nejvíce let říkat. Padlo jistě více jmen, já si ale pamatuju, že táta hodně prosazoval Rarach nebo nějakýho podobnýho čerta. Mě se líbil Bert, jeden vedoucí v přírodovědném kroužku Svižník měl předtím černého kokra a jmenoval se Bert. Párkrát s námi byl na nějakém výletě a mě se to jméno zalíbilo. Takže jsme štěňátku každý říkali jinak. Nakonec jsme ale vybrali Bert, možná taky proto, že sousedi měli kocourka a ten se jmenoval Čert, tak se to pěkně hodilo: Čert - Bert :-)

Comík
Možná jste si povšimli, že se nám jména našich psů pěkně abecedně řadí. To byl (když jsem nevěděla které štěně vybrat) jeden z důvodů (i když samozřejmě až ten poslední), kvůli kterým jsem se rozhodla pro Come Backa. Jenže jak mu budeme říkat? Vymyslela jsem spoustu jmen, ale jedno se nelíbilo tomuhle, druhé támhle tomu... Z nejužších adeptů to byl Nemo anebo Rico. Chtěla jsem něco méně obvyklého. V podstatě vyhrál Rico, ale když jsem to řekla jedné kamarádce, tak mi odpověděla, že se jí zdál zrovna tu noc sen o koňských dostizích, kde byl kůň Rico a skončil druhý. Né že bych snad věřila na povídačky tohoto typu, ale přeci jen to ve mně hlodalo... Druhý je pěkné místo, ale přeci se vždycky nespokojím jen s ním, ne? :-) S těžkým srdcem jsem se rozloučila s vidinou jménem Rico a vymýšlela dál. Můj favorit byl jednoznačně (a ještě před Ricem) Sancho. Mám ráda Itálii, tak by se mi líbilo italské nebo i španělské jméno, což Sancho rozhodně splňoval (a Rico taky), ale Sancha zásadně odmítla ségra (a dodnes vlastně nevím proč). Taky to nesmělo být vyloženě americké jméno, to by zas nepřežil táta. Nemo se mi nějak přestal líbit, takže jsme nakonec jeli pro štěně beze jména. V chovatelské stanici mu říkali (celkem rozumně a pěkně) Backu, což ovšem nebylo možné vzhledem k tomu, že už máme Berta. Bert a Back je velmi podobné! Cestou zpět jsem mu prostě říkala Kamí, což mu tak nějak zůstalo. Ještě asi týden do mě hučela ségra že to je příšerný, ať je to aspoň Kim a ne Kam. Jenže Kima má kdekdo a můj pes přeci není jen tak někdo! Pravda, ani já nebyla tím jménem příliš okouzlena, ale dobře se vyslovuje a volá, dá se pěkně prodloužit (Kamííííí). Tak to tedy zůstalo. To, jak se to bude psát, přišlo až s tvorbou webovek. Obecně jsou lidé zvyklí spíše na Kamýk než Kamík a hodně se mi líbí naše abecední, i když v podstatě ne záměrná, řada, tak jsem rozhodla pro Comíka, ačkoliv i bez toho by stejně nebyla řada porušena, v papírech má přeci jméno na C :-)

D?
Jaké jméno bude následovat lze jen těžko odhadnout, ale mě se začlo líbit Dee Dee a Phoebe, a i když jsou to holčičí jména, klidně bych je dala klukům :-) Já tedy ano a to, že bych každému musela vysvětlovat proč... To je přeci vedlejší, hlavně že se mi líbí a dobře se volají :-) A nezapomeňme, že Dee Dee by splňoval(a) abecední řadu ;-) Ještě bych se také tak úplně nevzdávala Sancha ani Rica, ale s posledním jmenovaným je to dosti nahnuté...